Hliníkoví šmejdi

Kapitola 1.

První návštěva

Na doporučení dobrých známých jsme se rozhodli pořídit hliníková okna a dveře pro náš nový dům u firmy POMALU a.s. z Černé Hory nedaleko Boskovic. Návštěva ve firmě a osobní setkání s obchodním zástupcem Panděrou proběhly v přátelské atmosféře. S manželkou jsme se dozvěděli o hliníkových profilech i pár zajímavostí a brány podniku opouštěli s pocitem, že svěřujeme výrobu našich oken opravdovým profesionálům.

Kapitola 2

Prověřím to

Koncem dubna jsme odeslali písemnou objednávku, kterou jsme načasovali s dostatečným předstihem před plánovanou letní dodávkou oken. Hrubá stavba zdárně pokračovala a my netrpělivě očekávali techniky, kteří na místě zaměří otvory pro zhotovení výrobní dokumentace. Po několika mailových urgencích nám obchodník Panděra sdělil, že k nám technici ještě přijet nemohou, protože nemáme řádně uzavřenou smlouvu. Argument obchodníka, že má firma všechny dokumenty vedeny v souladu se systémem ISO a že formální stránku věci není možné uspěchat, jsem přijal bez protestů. Nastal čas interního procesu našeho dodavatele, respektive se několik týdnů nedělo vůbec nic. Hrubá stavba byla dokončena a my stále čekali.

Na mé telefonické dotazy obchodník Panděra nejprve reagoval oblíbeným výrazem “prověřím to a určitě se ozvu”, později přestal komunikovat úplně. Trpělivě volám na mobil obchodníka Panděry a donekonečna poslouchám vyzváněcí signál. Po několika dnech se osměluji a volám přímo do firmy na pevnou linku, kde se dozvídám, že obchodník Panděra není momentálně přítomen, protože je na zakázce, další den na obědě, školení a jednoduše všude, kde se s ním opravdu nyní nemohu telefonicky spojit.

Naše frustrace se stupňuje ve chvíli kdy se od patřičně neinformovaného kolegy ve výrobě dozvídám, že je obchodník Panděra na toaletě; během následujícího telefonátu o dvacet minut později mi však jiný kolega sdělil, že je obchodník Panděra nemocný a že neví nic o tom, kdo by jej mohl zastupovat. Nicméně přichází obvyklé ujištění, že vše prověří a určitě se mi někdo ozve. Definitivně se mne zmocnily pochybnosti. Je ta společnost vůbec seriózní? Nechce mě jen připravit o peníze? Vždyť ale žádné naše peníze nemají a my se jen dožadujeme uzavření smlouvy a vystavení zálohové faktury. Ne, o podvod se jednat nemůže, ujistil jsem sám sebe.

Konečně přišel email, kde mi obchodník Panděra sděluje, že příští týden už bude plně k dispozici a že se omlouvá, že je tak nepolapitelný. Zprávu jsem přijal s nadšením a začal se opět těšit na nová okna. Zedníci na stavbě se již netrpělivě vyptávali na termín montáže oken a já neměl odvahu jim říct, že ani po čtvrt roce jednání nemáme podepsanou smlouvu. Obchodník Panděra se již nikdy neozval.

Nové koště

Dny ubíhaly a já se rozhodl, že vše musím rázně vyřešit s někým z vedení. Ten přeci nemůže dopustit takto neseriózní jednání svých lidí a riskovat ztrátu lačného zákazníka. Jednoho rána jsem tedy zavolal přímo jednomu ze spolumajitelů firmy. Byl jsem sice rozčílený, ale stále si opakoval, že nesmím vyletět, ale zachovat chladnou hlavu. “Prosím, Koloušek u telefonu.” Byl to balzám na mé pocuchané nervy. Po mnoha neúspěšných pokusech se spojit s někým kompetentním jsem najednou hovořil s tím nejvyšším. Pan Koloušek mne trpělivě vyslechl a monotónním hlasem mi sdělil známé: ”Prověřím to a ozvu se!”. Šéf Koloušek byl úžasný. Všechno do druhého dne zařídil a hned ráno mi volal můj nový kontakt, obchodník Vycházka. O Panděrovi jsem již nikdy neslyšel. Snad se mu tenkrát na té toaletě opravdu něco nestalo? Měl jsem ale již nového obchodníka a vše bylo rázem růžovější. Smlouvu jsme během pár dní uzavřeli a já mohl konečně poslat zálohu.

Kapitola 4.

Výrobní dokumentace

Nastávající týdny byly ve znamení tvorby výrobní dokumentace. Vše kolem našich oken bylo během posledních měsíců řečeno a napsáno tolikrát, že jsem považoval odsouhlasení výkresů pouze za formalitu. Konečně nám dorazila dokumentace! Po jejím prvotním shlédnutí pojal architekt podezření, že na výkresech nejsou naše okna, ale okna k úplně jinému domu. Zarazilo ho ale, že několik základních kót souhlasí. Byla to naše okna! Byť vše co bylo domluveno s obchodníkem Panděrou s ním také odešlo neznámo kam. Začínali jsme takřka od začátku. Dokumentace objevila nové skutečnosti, které bylo třeba znovu zakomponovat do smlouvy. Naštěstí byl další legislativní proces za přímého dohledu pana Kolouška o poznání rychlejší a vše jsme zvládli zúřadovat během několika dalších dnů.

Nešťastná klika poprvé

S projektantem Žalmanem byla poměrně dobrá domluva. Všemu rozuměl a s ničím neměl problém. Domlouvali jsme si všechny technické i estetické detaily a netrpělivě očekávali slíbené vzorky klik. K mému úžasu mi jednoho dne projektant Žalman prozradil, že kliky již vybral za nás, protože prý na zakázku strašně spěcháme a on nemohl čekat přes víkend a musel kliky objednat ještě v pátek, aby se vše stihlo vyrobit v termínu. Jaký termín měl tehdy na mysli dodnes nevím. Na moji otázku proč se mi neozval, když si telefonujeme i několikrát denně, mi odpověděl, že nevěděl, že je to pro nás tak důležité. Prý těch typů klik zase tolik není a tuhle používají do zakázek často. Vidina oken, která by měla punc originality a moderního designu se pomalu rozplývá. Kliku máme lehce podstandardní, její cenu odhaduji do 10 EUR. Snad je alespoň bezproblémová, když jí tak často montují na okna čekáren a ubytoven.

Den “D”

Z emailové zprávy se dozvídám, že montáž našich oken proběhne v termínu od 21. do 29. srpna. Hořel jsem nedočkavostí.

..

Konečně je tu očekávaný den “D”. Od rána vyhlížím auto s logem černohorské firmy. Přijíždějí! Předák montážníků Skopec vypadá sympaticky a zkušeně. Téměř neprodleně se začalo s vybalováním nářadí a sestavováním profilů. Výraznému černohorskému hantécu přítomných montážníků jsem nerozuměl. Předák ale mluvil obstojně česky, takže s komunikací nebude problém, pomyslel jsem si. Skopec si byl svého slušného mluveného projevu zjevně vědom a téměř celý den strávil s telefonem na uchu. Ke cti mu je, že ani tehdy neopouštěl pracoviště a montoval okna alespoň jednou rukou. Ostatní montážníci používali ruce obě, v pracovním tempu ale jednoznačně vítězil jednoruký předák.

Během prvních dnů jsem pochytil od montážníků několik nových slov a s postupujícím časem stále hlouběji pronikal do tajů jejich jazyka. Mělo to ale i své nevýhody, třeba když jsem vyslechl rozhovor, jak pánové tipují zda je příslušný profil otvíravý nebo posuvný, kam jej přivrtat nebo jestli na naše okna vůbec někam patří.

..

Pokusil jsem se využít společné polední pauzy a vysvětlit přítomným montážníkům, že ty igelitové pásky kolem oken nejsou součástí obalu, ale že to jsou poměrně drahé parotěsné fólie. Marně. Jeden z černohorců mi patrně nerozuměl a fólie z několika oken téměř dokonale odstranil. Druhý z montážníků sice mé upozornění pochopil, nicméně při zuřivém vybalování okna z papírového obalu skalpoval celou fólii podobně jako jeho kolega o chvíli dřív. Další podobně skalpované fólie jsme objevili až následující den. Některá okna byla již namontována a chybějící fólie patřičně zamaskovány. Obratnost při kamuflování neexistující parofólie mě rozčílila. Jeden z černohorců mě začal uklidňovat slovy, že fólie nalepí zpět, i když okna můžou být klidně i bez ní. Vždyť dřív se takové fólie na okna nedávaly a jak vše fungovalo. Na moji otázku jestli už někdy nějaká okna montoval, odvětil něco nesrozumitelného. Konečně dorazily nové fólie! Zjišťuji, že máme hned na několika oknech přetlak přes sebe nalepených fólií, ale beru to od montážníků jako vstřícné gesto a pokus o omluvu. Přijímám tedy!

Levá nebo pravá

Montáž oken pokračovala a já se začal smiřovat s tím, že naše okna budou mít k dokonalosti dál než jsem si původně představoval. Škoda. Zrovna na projektu oken jsme si dávali tak záležet. Řešili jsme s architektem každý detail a strávili tím řadu měsíců.

..

Třetí nebo čtvrtý den montáže jsem dorazil na pravidelnou obhlídku stavby. Na první pohled mě zaujaly nově zabudované dveře do kuchyně. Usilovně jsem se snažil přijít na tu fintu jak do dveří bez jakéhokoliv otvoru nasadit kliku. Přeci není možné vrtat do hotových a nasazených dveří otvor pro kliku a zámek. Po chvíli jsem to nevydržel a zeptal se parťáka Skopce na ten úžasný trik s neviditelným kováním. Skopec trochu zbrunátněl, odkašlal si a tiše se zeptal: “To neměly být pravé dveře?” Došlo mi, že ta finta s neviditelným kováním je pouze další překážka na naší cestě k vysněným hliníkovým výplním. “A co tyhle, ty se asi také neotevírají proti té zdi, že ano?” ukazuje s omluvným výrazem předák Skopec na další dveře. “On si náš projektant asi nějak spletl pohled zevnitř a zvenku. Jaký pohled na výkresech používá váš architekt?”. Odpověď jsem považoval za zbytečnou a raději začal přemýšlet jak naložit s obrácenými dveřmi. Jiné řešení než dveře vymontovat a nechat vyrobit nové mě ale nenapadalo. Projektant Žalman se mi do telefonu snažil vysvětlit, že to vzniklo patrně tím, že máme těch oken moc a že se to asi samo nějak popletlo. Nicméně, že tedy nechá vyrobit dveře nové. Souhlasil jsem. Po chvíli se ale projektantovi vše v hlavě rozleželo a volá mi s překvapivým návrhem, jestli bychom si za nějakou slevu ty otočené dveře přeci jen nenechali. Poslal jsem ho do prdele. Později jsme si vše vyříkali a já se omluvil. Na oplátku mě Žalman ujistil, že se už nic podobného nebude opakovat.

Kapitola 8.

Slibem neurazíš

Projektant Žalman měl pravdu když sliboval, že se nic podobného opakovat nebude. Skutečnost totiž byla v následujících dnech a týdnech ještě mnohem horší než trable s opačně vyrobenými dveřmi. Několik dní jsme na stavbě nikoho neviděli. Všude po domě se však povalovaly profily, pásky, těsnění a lišty, takže jsme doufali, že rozhodnutí montážníků opustit stavbu není definitivní. Byl jsem rád, že se mi ozval předák Skopec, aby mě informoval, že k nám právě vyráží i se svojí skupinou. Jen si prý cestou vyřídí malou reklamačku nedaleko od nás a hned poté je máme čekat. Nikdo nedorazil. Nedorazili ani druhý den. Telefonicky jsem proto parťáka Skopce upozornil, že pokud nepřijedou ani následující den, už jezdit nemusí a montáž dokončím s někým jiným. Skopec slíbil, že určitě dorazí, i když dobře věděl, že blafuji a žádnou jinou partu montážníků nemám. Následující den kolem osmé večer volal Skopec, že je i s celou partou černohorců na stavbě a že je zavřeno. Tak jestli jim nemůžu přijet otevřít. Poslal jsem ho do prdele. Skopec moji reakci očividně čekal, takže ani neprotestoval a slíbil příští návštěvu druhý den v ranních hodinách s tím, že už jsou stejně všichni unaveni po celodenní práci. Inu malá reklamačka!

Kapitola 9.

Trapné dokončení

Slíbený termín dávno uplynul a dokončení montáže oken bylo stále v nedohlednu. Kolik asi musí být marže na takových oknech, že se firmě vyplatí tam nechat tolik lidí a vůbec si nekontrolovat plnění termínů? Jednoho dne mi parťák Skopec sdělil, že je až na pár detailů s prací hotov. Ještě prý zapomněli na jednu kliku a nějaké profily, ty se ale osadí později, protože na funkci nemají zásadnější vliv. Naivně jsem se domníval, že se naše trápení s okny blíží ke konci. Zahájili jsme tedy přebírání zakázky. Některá okna nešla otevřít, jiná zavřít a pohotoví montážníci tasili jeden objektivní důvod za druhým proč to či ono nefunguje. Trpělivost mi došla v okamžiku, kdy mi zůstala v ruce okenní klika. Sdělil jsem proto Skopci, že mu dám ještě pár dní a ať si vše ještě raději projde.

..

Mezitím jsem pozoroval práci černohorských montážníků. “Jak se tomu nadává?”. Lekl jsem se, že se na mě montážníci smluvili a jdou si to se mnou za moji kritiku jejich práce vyřídit. Po chvilce mi došlo, že se mne jeden montážník pouze přátelsky dotazuje na naši hladkou omítku. “Sádrová omítka”, vyhrknul jsem a byl rád, že to od mohutného černohorce nebyla výzva ke zteči. Bohužel jsem mimoděk vyslechl i jinou konverzaci, kde jeden černohorec přesvědčuje druhého, aby mu půjčil, snad na cigarety. Ten mu odsekl s tím, že teď nemůže, protože právě rovná to zkřížené okno. “Na to ser, to už je dobré, to stačí, to nemusí být úplně rovně.” Dělal jsem, že nerozumím. Byl jsem si vědom toho, že byli černohorci v přesile a šel jsem proto raději pozorovat ruch do další místnosti. Nějaký černohorec zde právě přenášel štafle. Byla radost pozorovat rychlost s jakou se po stavbě s žebříkem v ruce pohyboval. “Kurva!”, ozvalo se. A já vidím protrženou ochrannou fólii na velkých hliníkových dveřích a pod ní třpytící se rýhu. Dělal jsem, že nic nevidím.

..

Po několika dalších dnech jsme se domluvili s předákem Skopcem, že si vše sami projdeme, pořádně odzkoušíme a sepíšeme nedostatky. Těch bylo opravdu hodně a naše okna příliš nepřipomínala luxusní součást novostavby. Zvedl jsem tedy telefon a zavolal obchodníkovi Vycházkovi s tím, že mám celou řadu reklamací a že bych se rád domluvil na jejich odstranění. Požádal jsem ho zároveň, aby tentokrát přijel někdo opravdu zkušený, někdo nejlépe přímo z výroby. Vycházka mě ujistil, že na další návštěvu přijede ten nejlepší z nejlepších a bude mít s sebou partu přímo z výroby, takže lepší servis už mít ani nemohu. Odpověď mě uklidnila a já se začal těšit na setkání s mistrem.

Mistr

Mistr Žabák sebejistě prochází staveništěm. Drobný chlapík s výrazným černohorským akcentem má ve všem jasno a zkušeně rozděluje úkoly svým pomocníkům. Naše okna jsou zachráněna, zaradoval jsem se. Osměluji se a ukazuji mistrovi rýhu od štaflí. Mistr rýhu přejede konečky prstů a suše pronáší: “Rýha, to se přejede pigmentem, něco dalšího?” Ani náznak omluvy nebo předstírané lítosti. Mimochodem, žádný pigment se samozřejmě nekonal. Byla to jen pohotová reakce, kterých měl v zásobě ještě mnoho a ve kterých mistr bezesporu exceloval. Začínal jsem tušit co mě čeká a s kým mám tu čest. Mistr Žabák se dokonale držel zásady nikdy nepřiznat sebemenší chybu. Protože chyba zavání slevou. Mimochodem, o té jsem se nikdy ani slůvkem nezmínil, chtěl jsem pouze funkční okna za bezmála milion.

..

Procházíme horní patro domu, kde se ztěžka otevírají okna. Mistrův pomocník mi prozrazuje, že chyba je asi ve špatném “klóbku”. Snad kloubku, dodnes přesně nevím. A že by je museli vyměnit na všech oknech, protože to asi bude už špatně vylisované z výroby. No a že snad chápu, že demontovat všechna okna nemohou. Myslí si ale, že se to časem nějak vychodí. Tak snad se toho vychození dočkám. Okna jsou ukotvena takovým partyzánským způsobem. Prostě najdete něco co by mohlo fungovat jako podložka a naperete to silou pod okno. Při bližším ohledání ukotvení oken kladně hodnotím neuvěřitelnou míru improvizace černohorských montážníků. Zvlášť pokud někteří viděli hliníkové okno vůbec poprvé v životě. Zřejmým důkazem jsou ocelové kotvy, které stěží udrží samy sebe.

..

Pokračujeme v obhlídce domu a mistr se tváří znuděně. Zřejmě čekal větší drama, když byl nucen přijet na opravu osobně. Zvyšuji ale kalibr a ukazuji dveře, které jsou zkřížené tak, že je nelze zamknout. Mistr Žabák mě přesvědčuje, že vypodložení dřevěnými špalíky je dostačující, jestli na tom ale trvám, vymění je za ocelové kotvy, které jsem objednal a zaplatil. Dveře se najednou dají zamknout, přestaly skřípat a celkově dostaly zdravější vzhled.

..

Procházíme pracovnou s obrovskými posuvnými okny. Mistr Žabák slíbil, že se podívá proč nejdou dovírat. Po chvilce mi však ukazuje, že jemu zavírat jdou. Stačí k tomu prý jen trochu citu v ruce. “Hlavně zlehka pane domácí, aby si to čtvrt tunové okno pěkně přijelo ke kování a nevyskočilo z něj”, pobízí mě mistr. Rezignoval jsem, protože jsem je neuměl dovřít. Naštěstí se po několika minutách celé okno samo zcela zkřivilo a mistr byl nucen kapitulovat. Přesto se mi ještě snažil vysvětlit, že celý problém našich oken je v tom, že nejsou vetknutá do zdiva, ale předsazená na ocelových kotvách. Moji námitku, že se jedná o schválený, doporučený a v současnosti určitě nejpoužívanější způsob kotvení oken přešel mistr bez reakce.

..

Hvězdné mistrovi chvíle však měly teprve přijít. Snažím se reklamovat špatnou funkčnost kliky a zámku dveří v dílně. Kdykoliv jsem klikou (jak jinak) dveře otevřel, zůstal mi vyskočený 3bodový zámek a dveře nešly bez dalšího stisku kliky zavřít. Pokoušel jsem se o to, opravdu se snažil, ale dveře jsem správně otevřít nedokázal. Mistr kroutil hlavou, jak to my pražáci ty dveře otevíráme a že se musí otevírat jinak. K posílení svých argumentů přizval kolegu černohorce, který s ironickým šklebem potvrdil, že klika funguje zcela normálně. Stále jsem to nechápal, tak mi mistr slíbil, že mě dveře naučí otevírat a já to pak mohu naučit i členy rodiny a případné návštěvy. Byl jsem vzorný žák a jednou se mi to podařilo otevřít, i když jsem se musel opravdu hodně soustředit. Naštěstí se po chvíli ukázalo, že je kování, do kterého zapadá střelka zámku, přišroubované obráceně a po jeho otočení jdou dveře otevírat bez problémů i nám pražákům. Mistr byl evidentně zklamaný, ale toleruje i fungující dveře. Stále však nechápe proč jsem dělal vlny a nenaučil se otevírat dveře jeho kouzelným dvojstiskem.

..

U druhé z obou dveřních klik, které máme v domě, byla situace obdobná. Bohužel pouhé přešroubování kování nestačilo, proto mě mistr začal přesvědčovat o tom, že jdou dveře tak špatně zamykat proto, abychom měli doma teplo. Zcela zatuhlý zámek totiž lépe těsní a ta námaha na zavření dveří se nám určitě vyplatí. A to přesto, že jediné otočení klíčem v zámku znamená tak výrazný tlak klíče na prsty, že na nich zůstává ještě několik minut jeho otisk. Až později jsme zjistili, že jsou dveře natolik křivě namontované, že bublina ve vodováze opouští viditelné pozice a utíká neznámo kam. Celé dveře jsou prohnuté jako luk, kde uprostřed (tam kde nám mistr garantoval ten nejtěsnější spoj) se vytvořila škvíra, kudy téměř prokouknete ven. Naštěstí nám mistr vyšel vstříc a celý zámek obrousil tak dokonale, že dveře fungují i zcela křivé a zkřížené, o těsnosti nemůže být řeč. Inu co chceme za ty peníze.

Kapitola 11.

Madlo

Atmosféra na staveništi houstne. Aktivní černohorec využil mé krátké nepřítomnosti, aby mě překvapil a zlepšil špatnou náladu. Proto precizně prošrouboval vstupní dveře a umístil na ně designové nerezové madlo. Očekávaná pochvala se nekonala. Již z dálky vidím, že není vše jak má být. Madlo je moc pěkné, ale není přes ně vidět na zámek, který je madlem téměř dokonale zakryt. Po mém krátkém záchvatu vzteku agilní montážník navrhuje, že dveře v ceně osmdesáti tisíc opatří efektními plastovými krytkami a navrtá madlo jinam. Prý úplně kamkoliv si řeknu, že to nyní již nechá jen a jen na mně. Do naší vypjaté konverzace vstupuje mistr, který okamžitě přichází s řešením, ze kterého prý budu nadšený. Musím si ale počkat na příští setkání.

..

Na další mistrovu návštěvu a vzorek jeho nového “super” madla se upřímně těším. Následuje zklamání a já s díky odmítám kliku vzor 1980.

Pro ty, kteří dočetli až sem:

Zatím nevím jak celý příběh skončí, ale naše novostavba je kvůli šmejdům z Černé Hory neobyvatelná a já hledám někoho kdo to vše opraví!

P.A.